Ahoj, Klárko. Děkuji Ti, že si přijala mou pozvánku a chceš sdělit svůj příběh. Nejprve se zeptám, abys mi něco málo o sobě řekla.
Ahoj, jmenuji se Klára a je mi 25 let. Dříve jsem byla neuctivá holka, a hlavně drzá a smála se druhým. Teď jsem úplně nový člověk, co si váží věcí a každého nového člověka po mém boku. Protože to, jak vypadám teď se semnou nikdo moc nechce bavit a nikam semnou chodit.
Kvůli čemu s tebou nikam nikdo nechce chodit či bavit?
Protože nevypadám jako oni. Nemám normální tvář jako oni. Jsem podle nich ošklivá.
Co se dělo, že si myslí, že jsi ošklivá?
Dříve jsem byla ošklivá na lidi, a hlavně jsem lidi urážela a pak se mi jeden den stal osudným a já bohužel prodělala požár ve kterém jsem málem umřela. Ale žiju, a to je pozitivní, ale bohužel už nejsem tak hezká, jak jsem kdysi bývala. Teď jsem hezká uvnitř srdce a podle toho, jak si to člověk přeloží.
Co se stalo, že tomu tak už není?
Někdo si na záchodě zapálil cigaretu a usnul a vypukl požár. Já byla zrovna ve špízy pro mouku do kuchyně, protože ten den byl chaotický. Bylo moc hostů a jak pustili sirény, aby lidé opustili budovu, tak se mi zabouchli dveře a já se nemohla dostat ven. Zachránil mě jeden hasič a tím hasičem je momentálně můj manžel. Ten ví, jaká jsem byla a jaká jsem teď, a přesto všechno mě miluje a já naučila milovat sama sebe.
Řekla si to někomu?
To, co se mi stalo ví jenom rodina a manžel. Nikdo jiný tohle neví, protože jsem byla stále ve fázi, že o tom nechci mluvit. Ale pak si mě zkontaktovala ty a já se rozhodla konečně promluvit.
Wau, jsi statečná, že si to dokázala někomu říct.
To ano i já jsem na sebe pyšná, že jsem konečně sebrala tu odvahu. Třeba jednoho dne napíšu knihu.
Máš můj velký obdiv, že si to tak zvládla a máš stále chuť do života.
Musím přiznat, že i já se celkem dost obdivuji za to co jsem všechno dokázala a ještě dokážu.
Moc děkuji za tvůj příběh, který si sdělila mezi nás a doufejme, že to někomu otevře oči, protože vůbec nezáleží na tom, jak kdo vypadá. Ale záleží na tom, jaký je uvnitř.