Někoho prostě baví bušit do kláves a někomu to přímo leze krkem. Je to jasné. Pokud se této práci věnuje spisovatel, kterého to baví, tak jistě nelze hovořit o nechuti. Naopak, on se k té klávesnic a vlastně i práci těší. Baví ho to. Takže sezení o notebooku rozhodně nepovažuje za ztracený čas. Na rozdíl třeba od úředníka. Ten, když tluče do kláves nezáživná data, a to někdy i hodinu denně, tak je to jasné, že z toho nějakou kór moc velkou zábavu mít nebude. Proto se ovšem nesmíte divit, že když k němu do kanceláře vpadnete, nejraději by vás zašlápl jako nějaký hmyz.

Dále je třeba vzít v potaz, že někdy slouží klávesnice také ke hraní her. Zde asi nebude třeba debatovat o tom, zda k ní hráč usedá rád nebo nerad. Zde je to myslím naprosto jasné. Nebo znáte někoho, kdo hraje s nechutí? Já ne.  Tohle téma je vlastně velmi široké a věřím, že spousta úředníků by mne velmi rádo po přečtení předchozích vět dostalo do svých spárů. Ale no tak, berte to s humorem, nelze to samozřejmě paušalizovat a věřím, že existují úředníci kteří „pracují“ více než hodinu. Ale mi šlo o psaní na klávesnici, ne o jinou činnost. Jako třeba vaření kávy a shánění chlebíčků.

A navíc, není úředník jako úředník, že ano. Ale to už jsme zcela mimo téma. Je jasné, že třeba i žák, má-li napsat domácí úkol na klávesnici, může k ní usedat zcela znechucen. Musí dělat něco, co ho nebaví a bere mu čas na mnohem ušlechtilejší zábavu jako je třeba posílání zpráv kamarádům. Tohle psaní domácích úkolů je pro ně prostě opruz. POZOR, možná se mýlím, ale prý se již nyní domácí úkoly nezadávají z nějakých psychologických důvodů, takže tuto informaci berte s velkou rezervou. A jak to máte vy? Usedáte ke klávesnici rádi či neradi? Byli byste raději dělali cokoli jiného, než ťukali do písmenek a čekali co z vás vyleze? Nu? Sáhněte si do svědomí.